Důvěra.

Naše jalovičky už se nebojí. 

Alespoň ne tak moc :)

I druhá holčička dostala své jméno, je to Vlasta. 

Takže máme Jitku a Vlastu. Jméno vybrala babička. Pamatuje starého pana hospodáře ze statku, na kterém teď žijeme mi a vyprávěla nám o pracovních koních, které starý pán měl. Jednoho světlého, to byla Jitka a druhého tmavého, to byla Vlasta. Přišlo nám to docela příhodné a hezké a když už jsme měli tu Jitku... :)

Jitka a Vlasta se na pastvě sžily s beránky už docela dobře, ale co nás opravdu překvapilo je, že i když váží tak o 150Kg více, beran je stále vrchní kápo. Jalovičky ho respektují, a když berani baští, zůstávají opodál, leda by je beran pustil... a to on nedělá.

Na svého "pečovatele" si už také zvykly, přijdou na vzdálenost natažené ruky a když se soustředí na dobrotu v kyblíku, nechají se i podrbat. 

Je to docela adrenalin, zabořit ruku do toho jejich hára... s obličejem jen kousek od těch špičáků. 

Pěkný den :)