Mrně.

Už jsem psala, že nám letos narodila trojčátka?

Bertička nám porodila beránka a dvě jehničky. Bylo to úžasně milé překvapení. Zvládla to sama za dech beroucích dvacet minut.
Trojčátka.

Berta a její letošní nadělení :)

Bylo nám od začátku jasné, že to nebude úplně zadarmo. Navrhla jsem, že začneme trojčátka hned dokrmovat, ale Mirkovi se zdálo, že Bertička má mléka dost a zvládá krmit všechny tři.
Zvládala.
Určitě těch nejdůležitějších osm dní ano.
Ale později nám začala jedna z jehniček strádat. Ani jsme si nevšimli, kdy přesně se to stalo...
Matka příroda a její zákony.
Bětka (její značka končí pětkou a tak jí Mirek překřtil na pětku-Bětku) byla nejmenší z trojčat, ke struku se dostávala až v druhé vlně a to toho po jejích silnějších sourozencích moc nezbývalo. Přežívala s málem, živořila, chřadla.

Ve svém měsíci a půl byla tak slabá, že se neudržela na nohou, když do ní její vrstevníci v rámci rozpustilých her vráželi. Nedokázala udržet rovnováhu.
Najednou to bylo vidět. Vylézala jí z tělíčka každá kost. Byla menší, to ano, ale vždycky zvládala udržet krok, navíc všechna jehňátka už žerou seno a trávu, i Bětka.
Přesto jí nedostatek mléka dokázal podlomit kolena.

Na řadu přišla láhev.
První dávku, 100ml, jí Mirek nastříkal do krku, z flašky samozřejmě pít neuměla. Stěží polykala. Potom vyčerpáním usnula. Mirek měl toho drobečka na klíně a prohlásil: "Ta nepřežije."
Bylo mu to líto. Nám všem. Naše stádečko se rozrůstá pomalu, vlastními přírůstky. Přijít o jehňátko je smutné a o jehničku pak obzvlášť. Její život s námi může být spjat celá léta...
Berta k nám přišla a starostlivě sledovala svou holčičku, a co s ní děláme. Důvěřuje nám, neměla potřebu jí chránit, jen chtěla být nablízku. Byla zima. Odnesli jsme klimbající Bětku do přístřešku.
Bětka tam ale být nechtěla. Nechtěla být sama.
Bylo na ní vidět, s jak velikou námahou se teď zvedá na nožičky a vybíhá za maminkou ven k ostatním.
Odcházeli jsme plní pochybností. Zvládne to?
Za několik málo hodin jí Mirek opět nastříkal dávku mlíčka do krku. Vypila všechno.
Druhý den už se sama pokoušela pít. Stále jsme připravovali malé dávky.
Za další dva dny zesílila a sama vypila celou láhev.
Po pěti dnech Mirek přišel domů a vyprávěl mi, že do Bětky drcnul... "strčil jsem do ní a ona to ustála, je stabilní!"

pětka Bětka bojovnice

Teď když to píšu, směji se, protože mi to připomíná doktora, který bojoval o něčí život a když bylo po všem, prohlásil: "Pacient je z nejhoršího venku. Nemá ještě úplně vyhráno, ale nyní je stabilizovaný." Ukázková hláška z kteréhokoliv seriálu z nemocničního prostředí :)
Takže i naše Bětka byla teď "stabilizovaná". Ulevilo se mi. Je to radost. Teď jsme vyhráli. Nikoho jsme neztratili....
Příroda to pro ní sice plánovala trochu jinak, ale letos je to zatím 1:0 pro nás :-)