Cizinka v domě.

O Velikonocích u nás byli Mirkovi kluci.

Jednou večer jsme společně vyrazili k ovečkám.
Já a Mirek, Josífek, dvojčata Tom a Honza, Jolanka, klučina ze sousedství, co se kamarádí s Vaškem - všem čtyřem bude letos osm - a Vašek, letos mu bude jedenáct.
Po cestě jsem dětem vyhlásila soutěž - kdo první doběhne tam k tomu stromu a zpět k nám! Použila jsem ten nejvíc nadšený tón, který dovedu a doufala, že se chytnou - jako doteď ostatně vždycky - a cestu si tak zpestříme a pobavíme se - jako doteď vždycky.
Jenže...
Vašek rovnou prohlásil, že neběží a Jolanka se hned po startu posadila do trávy vedle cesty a smála se od ucha k uchu tomu, jak na to vyzrála.
Ostatní tři makali tam a zpět a báječně se bavili.

No zkusila jsem to znovu: "Hurá! Máme vítěze. Ale tady ti se ulejvali, tak to dáme ještě jednou?" Mirek se přidal a prohlásil, že běží taky.
Super!
Jenže...
Jolanka to zase zabalila hned po startu a Vašek, který tentokrát také vyběhl, se při otáčce sklouzl a upadl. Belhal se zpět a jeho výraz byl naprosto jasný.
Jsme trapný.

Ty jo, co je?

Včera jsem odváděla Jolanku na hudebku.
Narazila tam na spolužačku ze školy a další kamarádky. Hned se k nim přidala, což je úplně v pohodě.. jenže...
Když jsem se přišla rozloučit, vysílala jasný signál, že nechce pusu na ahoj.
Od kdy pro pána?

Chvilku to trvalo, ale pak mi to konečně docvaklo.
To dítě, vykazující jasné příznaky rozštěpení osobnosti - během zlomku vteřiny z miláčka, holčičky k pomazlení, se kterou se krásně povídá, k monstru, které mě přivádí k šílenství svým výrazem, tónem hlasu a hlavně obsahem toho co z pusy vypustí - jde do puberty.
Chápu ... puberta.
Nechápu ... proč ona, ...proč já?
Proč se na cestě k dospělosti musí z človíčka celkem rozumného stát na nějaký, blíže neurčený čas, úplné telátko?
A proč je to celé tak hrozně tajné? Proč se to člověku musí do života plížit, tak že nejdřív vysvětluje, pak si začne drbat hlavu a ptát se sám sebe, co udělal ve výchově špatně, později se už ani neptá ani nevysvětluje, ale rozhodne se křičet, aby ho bylo slyšet?
Proč nemůže jednoho dne dítě prostě vejít do kuchyně a mít na sobě nějaké jasné znamení, které znamená "POZOR! ZAČÍNÁ PUBERTA!", aby si všichni v okolí mohli přeladit přijímače a vysílače a i když se značnými výpadky mít alespoň nějaký signál...?

Někomu jsem se s tímhle zjištěním svěřila a ten dobrák se smíchem prohlásil... a bude hůř.
No, to se máme na co těšit :D.