Šťouch.

Každý den na nás něco čeká, nějaké malé a čas od času také opravdu velké ponaučení a stejně jako ve škole se tak můžeme každý den svého života o něčem novém poučit. Anebo, stejně jako ve škole, nechat jej vyprchat, nevšimnout si, dívat se v tu chvíli zrovna někam jinam či být rozlobený z jeho důsledků a mít pocit, že si na nás učitel zasedl... Ve škole to tak snad být může. Co si budeme povídat, i učitelé jsou jen lidé a mohou chybovat, ale poučení, které nám nabízí náš život pod laskavým dohledem nejvyššího učitele? Ne, to ne.

Nedávno jsem vysvětlovala Jolance, co znamená přísloví "chytrému napověz, hloupého trkni". Přemýšlím o něm teď znovu a z úplně jiného úhlu pohledu. Napadá mě, že my lidé to tak asi skutečně máme, vystihuje naší nedokonalost. Nejsme tolik trpěliví, abychom cokoliv s někým zkoušeli znovu a znovu a stále ho poučovali o chybě, kterou dělá, navíc laskavým hlasem a s mírným výrazem v obličeji. Anebo naopak. Nebudete asi někomu stále dokola opakovat, že to co dělá, dělá skvěle, když Vám vždy odpoví pohledem, kterým říká že je hezké, že to říkáte, zdvořilé, ale on Vám bohužel nemůže věřit... U dětí to ještě nějak jde. Říkáme si, vždyť jsou malé, musí se hodně učit. K dospělým už ale tolik shovívaví nejsme. Dokonce jsme si vymysleli několik "poučných" přísloví na toto téma. Třeba právě ono "chytrému napověz,...". My nemáme tolik trpělivosti, ale náš Otec, ten ano. Totéž ponaučení nám nabízí znovu a znovu a znovu, v jiných barvách, ale stále totéž, dokud neporozumíme jeho sdělení a nepoučíme se z něj.
My jsme nedávno jedno takové významné získali. Je až s podivem, jakou může být jedna jediná událost školou pro různé lidi, jak může tato událost každého jednotlivého účastníka zasáhnout různým způsobem a každého přesně tak, jak je třeba.
Bylo to jako když se kulečníkové koule po předchozím šťouchu setkají, každá se přikutálí ze svého směru, s vlastními myšlenkami, představami či obavami. Pak se náhle mezi ně přiřítí další, hybatel - rozhodnutí a koule rozstřelí. Každá koule odletí jiným, novým směrem, než ze kterého přišla, s jinými myšlenkami, představami či obavami.
Každý si z této události mohl odnést něco pro sebe. Něco se mohlo rázem vyřešit, něco zkomplikovat, něco odhalit, či potvrdit správnost anebo nesprávnost konání, někomu se mohl ukázat nový směr... Bohužel jsme ale stále jen lidé, takže místo toho bude pravděpodobně někdo rozlobený na to, že si na něj učitel "zasedl", někdo o sobě bude stále pochybovat a tomu, komu se přece jen z toho ponaučení něco ukáže, ten možná o několik týdnů, či měsíců později ztratí nově nalezenou cestu pod náporem všednosti.
Nevadí On ví, že někomu trvá déle než porozumí vzkazu, který je k němu vyslán a že často a rádi zapomínáme na ušlechtilé myšlenky, jejichž realizace ale dá hodně práce. On nám to zase připomene, znovu ukáže, dodá sílu a znovu nám bude věřit.