Ovečky.

Jak jsme se vlastně dostali k ovečkám?

Můj strejda s tetou si občas na léto brávali dvě jehňátka na výkrm. Mají velkou zahradu a tak zabijí dvě mouchy jednou ranou. Nemusí sekat a na podzim mají jehněčí.

Rozhodli jsme se to také vyzkoušet... tedy hlavně nesekat. S jehněčím jsme si nebyli tak úplně jistí.

Přivezli jsme si od známých dvě jehničky, dvojčátka. Na zkoušku.

Na podzim 2014 nám jednu z nich potrhal pes. Museli jsme jednat rychle. Vyzkoušeli jsme jehněčí a zjistili jsme, že tudy cesta nepovede. 

Mít ovečky se nám ale zalíbilo. 

Druhá z dvojčat se zachránila, ale trauma zůstalo. Máme jí stále, ale je plachá a velice nedůvěřivá.

Bečka a její dva beránci, Matěj a Kuba

V zimě 2015 k Bečce přibyla Berta.

Už jsme věděli, že ovečku na maso chovat nechceme. Pořídili jsme tedy východofrísku, na mléko. Berta byla naší investicí do založení mléčného chovu. 

Berta se svou jehničkou a beránkem

Berta v únoru 2015 porodila dvě jehničky. 

Dohoda zněla, že pokud to budou holky, zůstanou. Mirek si moc přál, aby to byly holky :) Pojmenovali jsme je Andělka a Čertice. Jména přesně vystihovala jejich povahy.

Čertice, včera porodila dva zdravé beránky

Andělka na svá první jehňátka ještě čeká

V září 2015 jsme si přivezli krásného beránka z linie Wendelin. Říkáme mu překvapivě Vendelín. Za těch 5 měsíců, co Vendelína máme, docela zmužněl. Už je mu rok. Bude statný beran a už teď můžeme říct, že po něm jsou pěkná jehňátka. Staví se jako ochránce stáda. 

Vendelín, něco jako praotec Čech

ovečky vrací lásku a péči