Sbohem, Miki.

Paradoxem blogování je, že čím více se toho děje a tedy je toho mnoho o čem se dá psát, tím méně času na psaní zbývá. Někdy se ale stane něco, co Vás donutí udělat si čas...

V pondělí odešla Mikitka.

Laskavá, věrná a milující...
Prvně jsme jí potkala 17. listopadu 2012. Měla jsem první "rande" s jejím páníčkem. Ten večer byl tradiční skauský Country bál a my tam na půlnoc tancovali. Po vystoupení jsme se s Mirkem setkali a on mi povídá, musím jít vyvenčit psa, mám ho v autě... Cestovali za mnou spolu.
Mirek otevřel kufr a z něj vyskočil boxer... totiž boxerka. Tahle rasa se mi nikdy nelíbila. Je slintavá.
Na prvním rande se ale tohle neříká...

Miki sice byla boxerka, ale také to byl fantastický pes. Páníček jí miloval a ona milovala jeho a i přesto, že jsme se nikdy nelíbali, moje srdce si také získala, stejně jako srdce všech u nás na dvoře.
Byla ztřeštěná a měla čirou radost ze života. Mirek jí říkal "můj klokan". Když měla radost, vyjadřovala jí poskakováním a v letu se tak otáčela kolem své osy. Byla legrace to pozorovat a snadno tak svou radost přenášela do okolí. Když otevřela tlamu a vyplázla ohromně dlouhý jazyk, smála se. Nebyl to žádný utroušený úsměv, ale pořádný úsměv od ucha k uchu.

na svatbě

Byla kamarádka a milovala lidi. Kdykoliv jsme vylezli ven, byla tu i Miki. Byla jako stín, kam se pohnuli páníčci, šla i ona a když jsme si sedli venku ke stolu, bylo její místo pod nohama. Když se jí nechtělo hnout, alespoň jsme slyšeli bušení ocasu do dřevěné podlahy. Hra na schovávanou jí velmi bavila. Mirek se schoval dětem, Miki ho ale vždycky našla první, a čekala až z té směšné skrýše vyleze... dětem to neštěstí nikdy nedošlo :)

všechny klacky v okolí byly Miki

Byla trpělivou učitelkou všech našich mladých psů. Nejprve jí dával do těla Panky. Když přišla bylo mu jen půl roku a byl to pořádně nevycválanej rošťák. Byla chuděra pokousaná úplně všude. Nedávno přišla k nám na dvůr Cilly. Hravé štěňátko. Ema na ní vrčela kdykoliv se přiblížila, Panky jí chtěl zakousnout, ale Miki, ta si s ní hrála celé hodiny. Spolu začaly chodit k ovečkám, aby se Cilly nebála a spolu překonaly i cestu autem. Miki byla veliký vzor. Lehávaly vedle sebe na dvoře a vyhřívaly se spolu na sluníčku...

Teď, když Miki není, Cilly bloumá po dvoře sama. Je mi jí moc líto. Včera, když přišla bouřka, dokonce si přišla pro společnost k nám domu. S Miki se nikdy nebála.

Miki by nikdy neúblížila člověku ani zvířeti. Měla srdce ze zlata a jak řekl Mirek, celé ho rozdala až pro ní samotnou z něj nic nezbylo.
Zemřela náhle na selhání srdce. V jednu chvíli se těšila, že půjde na tradiční večerní procházku a za chvilku už bylo všechno jinak...

Včera večer jsme jí pochovali, ale rozloučit se s ní ještě nedokážu... to ještě chvíli potrvá.
Hlídej si nás dál Mikitko, máme tě v srdíčkách a s láskou na tebe vzpomínáme.