Jírovec.

Když jsem v pátek večer šla uložit Josífka do postýlky, vyběhla jsem na pavlač pro peřiny, které se tam na sluníčku celý den větraly. Pátek byl po delší době zase pěkný a teplý. Peřiny po takovém dni venku jsou tak voňavé a prohřáté. Krásně se v nich usíná. Vdechla jsem venkovní vzduch a musela jsem se usmát. Jaro už je skutečně tu!
Rychle jsem vdechovala nosem ten těžký vzduch naplněný tolika vůněmi, že se z toho až hlava zatočí. Tak syté, sladké vůně. Takhle vzduch voní jen na jaře na konci slunečného dne, když jsou všechny květy celý den naplno rozevřené.
Mrkla jsem vpravo a vidím, že už konečně rozkvetl... už hoří stovkami svící. Těšila jsem se.
Není úžasné, co dokáže za jediný měsíc?

Tak ahoj jaro, máme tě tu rádi.