Ptáčátka.

U nás na statku se velice líbí kosům.
Za ty roky co tu bydlíme se u nás už vystřídalo několik rodinek.
Každý rok počítáme kosí hnízdečka. Vloni jsme třeba měli tři.
Protože ale stále ještě budujeme, kosáčci se musí stále stěhovat. Vloni jsme čekali až mladí vylétnou z hnízda, než jme mohli začít bourat starou a stavět novou zeď.
Jeden páreček je neuvěřitelně vytrvalý a stále buduje nová a nová hnízda a navzdory všemu tomu nepohodlí zůstává.
Letos se usídlil v pnoucí růži. Myslím, že si dobře vybrali, protože odtamtud už je nikdo honit nebude. A mají už první mladé. Maminka je pečlivě zahřívá když je v noci a po ránu zima a přes den tu máme ostrý letecký provoz. Neustále pendlující staré, s plnými zobáčky.

Líbí se jim u nás snad i proto, že je celý den otevřený chlív a oni tam kradou slepicím brambůrky. Kolikrát už jsem se ve dveřích málem srazila s kosákem. A v červnu nám, lumpové, kradou jahody ze zahrady.
Je pěkné to jarní snažení pozorovat, je pěkné mít tu ptáčátka. Mám dojem, že když tu jsou oni, musí u nás být pěkně.

Hezký den.