Posílám dál.

Když jsem byla malá, všechno se u nás doma ukládalo na později.
Co když se to jednou bude hodit?

A tak moje maminka potom, co jsme dětské oblečení otahali já, můj brácha a mí dva brantranci a sestřenice, všechno pečlivě vyprala, vyžehlila a uložila do beden na půdu, kde se tomu úctyhodných dvacetpět let vyhýbala.
Když se narodila Jolanka, první z další generace, svět byl už jiný.
Všude všeho dost, ...až moc bych řekla.

A moje maminka vyndala své bedny.

Měla tam uschované nejrůznější poklady, což jen dokládalo, jak pečlivá a šetrná vždy byla a jak na nás myslela. Dokonce měla v bedně schované oteplováčky, které měly několikrát záplatovaná obě kolínka!
Když si o tom tak přemýšlím, moje maminka je úžasná!

Když jsme spolu ty bedny vybalovali, jeden kousek za druhým jsme vyřazovali. Bylo mi mamky líto. Tak dlouho ty své poklady opečovávala. Jenže na těch kouscích byl vážně vidět zub času. Oblečeníčko bylo zažloutlé, zkřenčelé, všechno co v sobě mělo gumičky, bylo už dávno bez nich a šité z materiálů, které jednoduše řečeno, nejsou k nošení. Samý silon.
Jak jsme v tom mohli vyrůst? :)

Přinesla jsem si domů pár kousků. Všechno to byly svetříky, které nám moje maminka napletla když jsme byli malí. Nejsou sice "moderní", ale jsou krásné.
Všechno ostatní, bohužel, putovalo do popelnice, protože ani do kontejnerů s oblečením to dát nešlo...

Asi jsem něco podědila, protože vše, co Jolanka už nemohla nosit, putovalo na půdu do beden.
Jenže já plánovala ještě Josífka. I když Josefínka by byla mnohem ekonomičtější :)
Ale co naplat.

Takže potom co se Josífek narodil, putovaly bedny jedna po druhé dolů, z nich jsem vybrala neutrální kousky a přebrané bedny?... No putovaly zas nahoru.
Na jak dlouho? To nikdo nevěděl... ani já.
Protože co když ty věci bude potřebovat ještě brácha?

I šetrnost má své hranice.
Konečně jsem si to uvědomila.
Mám na půdě věci až osm let a musím přiznat, že pokud tam ještě pár let budou, dopadnou možná tak, jako ty, které uchovávala moje maminka. A to nechci.
Chci aby se všechny ty věci ještě dočkaly toho, že je někdo užije.

Určitě nebyly vyrobené jen proto, aby je nosilo jedno jediné miminko. To by přece byla škoda :)
A když jsem nenašla nikoho, kdy by si je i za pár korun odkoupil, půjdou dál potřebným a zadarmo.

A poučení? Není toho třeba moc a klidně stačí z druhé ruky.
Stejně je to jenom na chvilku :)

Krásný den Vám všem.