Buchty.

Včera jsem pekla buchty. Zase.
Už roky přemýšlím o tom, proč moje nejsou jako od babičky i když mám její recept. Čím to je?
Před léty jsem k Vánocům dostala domácí pekárnu. Chléb v ní nepeču, ale používám jí třeba na zadělání těsta. To je k nezaplacení.
No a tak všechny ingredience na kynuté buchty pěkně šoupnu do pekárny a nechám jí pracovat. Musím uznat, že těsto zadělat umí krásně a já už za ta léta vychytala i to "přiměřeně", které babička často v receptech používá. Takže těstíčko je krásné. Tak akorát všeho. Nelepí a není tuhé.
Tak proč ty buchty nejsou jako od babičky?

Myslím, že včera jsem na to přišla. V zajetí všech těch zkratek, zlepšováků a "zrychlováků" jsem zapomněla, že vše potřebuje svůj čas.
Alespoň to poctivé a důležité v našem životě. Láska, děti, mi samotní. Ani strom na zahradě nevyroste přes noc... i když bychom si to přáli.
A stejně tak i to kynuté těsto na babiččiny buchty potřebuje svůj čas.

Babička "zrychlováky" neznala. Věci dělala hezky poctivě, dnes bychom řekli "postaru". Všemu věnovala čas, který tomu náležel a věci trvaly a držely a byly dobré a pěkné.
A tak mohla třeba s dědečkem oslavit i zlatou svatbu.

Moje buchty se tentokrát povedly. Chtěli jen abych jim věnovala dost svého času, abych na ně počkala. Tak až Vám někdy něco nepůjde, zkuste zapřemýšlet nad tím, jestli jste nezapomněli na jednu z důležitých ingrediencí. Na čas.
Poklidnou neděli přeji.