Nikdy jsme neuvažovali o tom, že bychom doma měli včelstvo. Bodavému hmyzu se vyhýbám. Mám chuť ječet, když kolem mě proletí vosa (ale nemůžu, protože už ječí moje dcera, takže já musím být hrdina...) a zamrzám, když vidím sršně.
Nápad na mednou krávu nám vnukli známí, kteří jí pořídili synovi k jeho 8 narozeninám.
Medná kráva je alternativní způsob včelaření, to se nám líbilo, také má ta naše po celé své délce okénko, kudy se dá práce včeliček bezpečně pozorovat, z toho jsem nadšená a i přes to, že včeličkám neseberete veškeré jejich zásoby na zimu, můžete z jedné medné krávy docela dobře zajistit med pro rodinu na celou zimu. Všechno tohle nás nalákalo k tomu, abychom pořídili. A tak jo.
Tak jsme jí přivezli. Když jsem žádala dědu, aby krávu pomohl Mirkovi vyndat z auta, opáčil překvapivě nevzrušeně, vy jste si koupili krávu? Je vidět, že už něco zažil a jen tak něco ho tedy nepřekvapí. Né živou krávu, povídám, ale mednou... hmm tak tady bylo vidět, že tápe, ale zelený domeček na čtyřech nožkách vystěhovat z auta pomohl.
Super! Kráva je!
Teď včely...
Hmmm... s tím je trochu potíž, protože včelstva vymírají a nikdo z okolí o své vzácné roje nechce přijít. Máme možnost přivést včelky zdaleka, ale to se zase nesmí... Stěhovat včely z jiného kraje je zakázáno. Necháme to napřesrok.
Letos, hned brzy z jara, začal Mirek kout pikle s naším sousedem včelařem.
Toho medná kráva zaujala a ačkoliv nám jí jako začátečníkům nedoporučil... (nedoporučilo nám jí jako začátečníkům postupně tento rok víc lidí, až jsme se museli zamyslet, jestli to třeba nebyla chyba) snažil se všemožně pomoci. Jeho rámečky ovšem do naší krávy nepasovaly... jak by také mohly. Kráva vlastně žádné rámečky nemá, jen laťky a roj mu, bohužel, uletěl a tak začal experiment...
Koupili jsme matku a spolu s ní jsme do chladna zavřeli i část jeho včelstva. To aby se včeličky řádně "navoněli". Myslím, že jsme je měli tři dny ve sklepě. Tam prý je správné klima. No a potom sklepnout nový roj do úlu-krávy.
Možná by to zafungovalo, jenže...
Krmili jsme, krmili, ale včelky nestavěly. Na začátku nějaká ta stavbička vznikla, ale postupem času nerostla. Bylo nad slunce jasné, že je někde chyba.
Královna byla fuč, někde se zatoulala. Čert ví kde, ale v krávě prostě nebyla.
Včelstvo nám vymíralo. Nebyla královna, nebyly nové včelky a staré dělnice umíraly. Nebyl, kdo by nosil, kdo by ukládal, jedna chuděra dělnice se obětovala a kladla, alespoň trubce. Bylo po. Netrvalo to dlouho, snad 14 dní a celý experiment ztroskotal.
Zachránili nás právě ti známí, kteří nám o medné krávě prvně vyprávěli. Měli včelstvo o rok starší než my a měli ho silné a zdravé, takže se jim vyrojilo. A ten roj nám věnovali. A protože měli stejnou krávu jako my, laťky také nebyly žádný problém... Přijely včely i s pořádnou zásobou v plástvých, které si stihly vystavět za těch pár týdnů, co obývaly druhou polovinu krávy.
Super! Včelky jsou!
Teď už je to naostro.
A poslední zážitek s mednou krávou je teprve dva dny starý...
Ve středu dostal Mirek lekci na kterou asi dlouho nezapomene. Lekci úcty ke včelímu řádu.
Posbíral desítky žihadel a polovinu noci bojoval s akutní otravou. Ještě že jsem měla v lékárničce homeopatikum, které Mirka zachránilo od celkem jistého odjezdu záchrankou.
Dneska už se tomu mohu i smát a tak jedna vtipná na závěr...
Povídám mu, dej si tu kuličku pod jazyk a nech jí rozpustit... podívá se na mě jako bych se zbláznila... Jasně... rty jako po botoxu, jazyk stejně tak nateklý. Když ho necítí, pak těžko pozná, kde je pod jazykem...
Taková drobounká stvoření a jak dokáží vyřadit obra, panečku. Ještě dnes má nateklé kotníky.
Mějte s námi trpělivost krásky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)