Diagnóza: matka.

:-D
Jo jsou to vtipné momenty. A dějí se mi nějak častěji poslední dobou.
Všechno začalo tím, že jsem stála před lednicí, zírala jsem do ní a přemýšlela, pro co že to jdu. No jo!.. chvilka osvícení. Pro cukr! Aha, ten v lednici asi nenajdu. Fajn.
Jenže o chvilku později stojím opět před otevřenou lednicí, tentokrát mám dózu s cukrem v ruce a opět přemýšlím, co jsem chtěla... Aha, uklidit ten cukr...
Všichni se od srdce zasmáli, nedivím se jim.
Historka, kde hlavní roli hraje fráze: "co jsem to chtěla" se teď v mém životě opakuje nějak často.
Nepostará se ale zdaleka o všechny "veselé" chvíle.
Také už se vám někdy stalo, že stojíte na výjezdu z placeného parkoviště před zavřenou závorou a usilovně mačkáte dálkové ovládání od automatických vrat vaší vlastní garáže a divíte se, proč to sakra nefunguje?
Myslím, že kdyby se zrovna někdo díval na obrazovku, která vysílá záběr kamery umístěné nad oním inkriminovaným výjezdem, královsky by se bavil. Já se ostatně pobavila také, když mi konečně došlo, proč to vlastně nefunguje. :)
A včera večer se mi stala zatím poslední perlička, kterou jsem si zapamatovala. Potom, co jsem vykoupala Josífka, oblékla ho do pyžamka a zvedla ho, že ho půjdu uložit, zjistila jsem, že jsem jaksi zapomněla dát mu plenku :) Nojo, to je proti mě Mirek, který mi ho den před tím přinesl večer po koupání na kojení bez svrchních PUL kalhotek, úplný žabař.

Tak to jsem zvědavá, co mi zase dnešek přinese za fór :)
Jdu nakrmit Kubu a Matěje... pa.