Ale někdy prostě nejde "to" nedělat. To když potřebujete získat určitou lekci.
Přešlap, vzlet i pád a někdy pak i růst jsou vaší životní universitou. Mě trvalo pět let si touhle universitou projít a bylo to opravdu těžké studium... nic, kde by se hrálo o získání zápočtu či zkoušky, spíš se hrálo o život a jaký bude až to celé skončí.
V průběhu toho období, těsně to tom, co jsem se sesbírala ze dna, jsem navštívila centrum osobního rozvoje. Bylo mi dvacet osm a paní, se kterou jsem se setkala mi tehdy udělala numerologický rozbor. Vyšlo z něj, že v mém životě se mezi třicátým druhým a třicátým třetím rokem bude dosavadní působení čísla dvě měnit na působení čísla jedna. Mělo to znamenat výrazný posun v mém životě směrem k sobě, mělo to znamenat pozitivní změny v mém životě...
Nejsem a nikdy jsem nebyla zarytý důvěřivec, nepročítám horoskopy a nečekám na zázrak. Spíš bych řekla, že nejsem zarytý nedůvěřivec. Tehdy jsem si řekla, že to tedy znamená asi ještě čtyři, pět let v patosu vlastní "druhakosti" a celou věc jsem opustila...
Vzpomínka na sezení nad čísly se mi vynořila těsně před mými třicátými třetími narozeninami. Tehdy byly v plném proudu přípravy na mou vlastní svatbu, která se měla konat na den přesně měsíc před nimi. Kroutila jsem nad tím hlavou, usmívala se a byla vděčná...
Za těch čtyři, pět let, kdy jsem nečekala na zázrak jsem se s láskou starala o svou dceru, studovala jsem filozofii na opravdové univerzitě s indexem a na konec, když jsem byla připravená to "nezbabrat", jsem potkala muže, o kterém jsem od začátku věděla, že je to "on".
Nečekala jsem na zázrak a on se mi stal.
Ten zázrak je můj muž.
Milující, podporující, laskavý a obdivuhodný.
Vedle něj a díky lásce, která se mi od něj dostává každý den, jsem mohla ujít další kus cesty a mohl se ze mě stát člověk, jakým jsem dnes.
Jsem vděčná.
Krásné páté výročí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)