Hospodářova sezóna začíná.

Minulý týden nám utekl jako voda.
S přibývajícím světlem a teplem (i když na to raději nečekáme :), jsou dny stále plnější a plnější.
Když byla tma už v 5 hodin večer, příliš se toho dělat nedalo. Mirek většinou přišel domů z práce, nakrmil zvěřinec a přišel domů posedět.
Teď je to jiné. Hospodářova sezóna začíná.

Celý minulý týden a vlastně i víkend se pracovalo na "starém hřišti". Je to náš rest z loňského roku. "Staré hřiště" je kousek místa, u potoka, v údolí, kde se skutečně dříve (před 50 lety) hrával fotbal. Za tu dobu ale celý ten pozemek značně spustl. Krom náletů stromů a keřů bylo všude spousta maliní. Když jsme ten kousek země před nějakým časem koupili, slíbili jsme si, že ho vyčistíme a budeme udržovat sekáním. Potřebujeme spoustu sena pro naše ovečky.
Dostali jsme se k tomu až letos, ale zato se celý úklid podařilo zvládnout za jediný týden. Pomáhali všichni, kdo měl ruce a nohy. Jolanka taky. Dostala do ruky traktor a zatímco brácha vázal, ona tahala bezáky. Všichni máme z toho co se udělalo opravdu radost. A už letos budeme moci usušit první seno.

S Josífkem jsme také přispěli trochou do mlýna a podél potoka jsme zapíchali vrbové pruty. Vrbičkám by se tu mohlo dařit. První pruty jsme dostali od strejdy, který celý svůj život pletl košíky. Takže jsou z dnes už docela vzácné košíkářské vrby. U potoka jsme je vysadili už podruhé. První nám vzala povodeň v roce 2012. Naštěstí jsme si jeden proutek píchli i u domu, takže máme základnu, množící stanici. Letos tedy druhý pokus.

Mimo to jsme v sobotu uklízeli zimní ovčín a pastvu. Tolik hnoje najednou jsem naposledy viděla a přeházela vloni :) Večer jsme si pak na zámku užili trochu "snobské" zábavy ve formě sedmi-chodového menu z Titaniku. Poprvé jsem ochutnala ústřici a krevetu. Nikdy mě plody moře nelákaly, ale tady to bylo docela dobré.

hnůj, hnůj a co jiného než... hnůj

Také jsme zasadili brambory. Nejprve to s nimi bylo docela nahnuté, protože ačkoliv jsme měli sadbu, neměli jsme pole. Jediný příjezd na zahradu s políčkem, kde hospodaříme už 35 let nám zavřel jeden "dobrý" soused s tím, že si nepřeje, abychom mu jezdili přes pozemek (kde už také jezdíme 35 let). Takže ačkoliv políčko je připravené, pohnojené, prozatím se k němu nedostaneme.
Naštěstí se našel jiný, dobrý, soused, který nám půjčil kousek vlastního pole, takže brambůrky jsou v zemi a včera i krásně zamokly.
Doseli jsme i semínka špenátu a petržele na zahrádce. Za chviličku tam budeme sklízet ředkvičky a už vylézá červená řepa a cibule. Ještě něco nasejeme a nasázíme, ale postupně. S mimčem to tolik neodsejpá :) Já miluji, když v zahrádkové sezóně nemusím kupovat žádnou zeleninu v obchodech. Není nad to, vypěstovat si vlastní a mít jí tak kdykoliv čerstvou, hnojenou jen odleželým ovčím hnojem, bez jakékoliv chemie. Taková zelenina uzrálá na sluníčku a sklízená až když je její čas voní a úplně jinak chutná.
Ovšem pravda je, že já zeleniny nenakoupím s obchodech moc ani v zimě. Chodím na trh a i tak koupím jen trochu toho základního. Věřím, že člověk má jíst co je, když to je čerstvé. Připadá mi neuvěřitelné, kolik se v únoru na Valentýna prodá třeba jahod. Nemají v podstatě žádnou chuť a nijak nevoní, přesto je lidé nakupují. Jen pro ten pocit... mít jahody v únoru a také pro tu prestiž. My v únoru baštíme jen ty doma zavařené a nebo ty v domácích marmeládách. Jiné nepotřebujeme. A když dojdou, tak nejsou. Však zase budou, v létě.

A jednou věcí se musím pochlubit, máme za sebou první "koncert". Jolanka měla první vystoupení. Hrála na flétničku dvě písničky. Byla neskutečně nervózní, ale neudělala jedinou chybu. Byla opravdu moc statečná a mě se draly slzy do očí. Myslím, že když dohrála, mohla na sebe být opravdu právem hrdá. Poprala se s tou výzvou se ctí.

naše malá umělkyně

Josífek přišel sestřičku podpořit také.