Hezký den se špatným koncem.

Mirek se chtěl jet podívat do Brna na TechAgro a pozval nás, abychom se k němu přidali.
Ačkoliv jsem váhala vydat se do takové dálky s Josífkem, nakonec jsem kývla. Jolanku jsem uvolnila ze školy a uděla jsme z návštěvy veletrhu rodinný výlet.
Počasí vyšlo fantasticky.

Cesta ubíhala dobře. na dálnici jsme popojížděli jen zhruba 15 minut. První zádrhel na cestě byl až v Brně na sjezdu z dálnice, kde jsme prostáli celkem dost času. Horší to ale bylo po vjezdu do Brna. Mirek zná cestu na výstaviště, ale ta byla uzavřená pro osobní auta, pouštěli pouze autobusy. A tak se stalo, že díky nedostatečnému značení nám cesta od sjezdu z dálnice na výstaviště trvala 2 hodiny. Nejprve jsme bloudili sami, potom s navigací. Kdykoliv nám ale navigace přikazovala odbočit, nebylo to možné. Přístupové cesty k výstavišti byly uzavřeny policií. Nakonec jsme dokroužili kolem Brna až kamsi na okrajové sídliště, kde nám konečně dovolili zaparkovat.
Potom už to šlo. konečně jsme dostali nějakou ucházející informaci o tom kde jsme, jak se dostaneme na výstaviště a co se vlastně děje. Pan policajt nám sdělil, že kapacity jsou zcela plné, že blíž k výstavišti se prostě nedostaneme, ale že můžeme použít zdarma MHD, která nás doveze přímo k hlavnímu vchodu k BVV.

Teď začíná ta pěkná část dne, kdy jsme pokoukali, povyzkoušeli, pozjistili a pobavili se. Celkem dost času jsme strávili u včeliček. Mirek s Jolankou si tam nakoupili obleky. Dali jsme si medovník, ochutnávali různé druhy medu (Jolance nejvíc chutnal slunečnicový), pozorovali včeličky při práci v průhledných úlech a dokonce i části včeliček pod mikroskopem. Pěkné!

Potom jsme vyrazili dál, procházeli jsme kolem zemědělských strojů, které vypadaly spíš jako panelák, než něco, co má vjet na pole... obludy to byly. Všichni jsme se podívali do moderního kombajnu anebo traktoru. Nejsem si jistá, jestli tyhle stroje vůbec ještě potřebují lidi. Děsila mě šíře záběru nejrůznějších přípojných zařízení. Nikdo a nic tomu neuteče, když se to rozjede :(

Ve druhé půlce odpoledne jsme dorazili do té pro nás zajímavější části. Prohlédli jsme ovečky, kravky, kozy, exhibiční jízdy na koních, ale také dojičky, formy na sýr a tak podobně.
Díky pěknému počasí si to Jolanka užila i se zmrzlinou, ledovou tříští a také na skákacím kombajnu New Holland.
Josífek pod vlivem všech těch úžasných věcí za 12 hodin usnul jen 4x tak na 20 minutek. Jen když byl už úplně utahaný, tak aspoň na chvilku, ale jen na chvilku, aby mu nic neuteklo...

Když jsme dojeli domů, Mirek šel krmit.
A v jedné nestřežené chvilce jsme přišli o dalšího beránka... Do výběhu se dostal pes. Proběhl skrz ohradník. Chytil nejbližší jehně a doslova mu svou ohromující silou rozdrtil hrudníček. když se beránek už nehýbal, vyhlídl si další oběť, jehničku. Trhnul jí na krku a Andělku, maminku obou jehňátek stačil chytit za nohu.
Byl to okamžik než Mirek psa z ohrady vyhnal, minutka anebo dvě a tolik škody...
Je mi to tak líto. Sotva měsíční beránek.

Někdy se prostě stane, že i přes veškeré naše úsilí a omlouvání něčího chování se prostě nedá dělat nic jiného, než se s tím někým rozejít.
Když pes útočí na kočky, jiné psy, králíky, slepice, ovce... včerejší beránek už je jeho druhou obětí v našem malinkém stádečku... prostě na vše živé, nepřesvědčí mě nikdo, že má na statku své místo.
I když je to jinak fantastický, chytrý, silný, krásný a milující pes, skvělý i k dětem.
Musí být úžasný někde jinde, ne tam, kde se to hemží jeho potencionálními obětmi...