Velikonoce.

Velikonoce jsem jako malá neměla ráda.
Nedokázala jsem docenit tu poezii. Viděla jsem jen pomlázky v rukou kluků, kteří jsou připraveni třískat.
Ale teď...
Velikonoce. Definitivní tečka za zimou. Zelený začátek roku.
Ovečky klečící na kolínkách natahují krky, aby za ohradou utrhly první výhonky nové trávy. Bečení jehňátek, bzučení včeliček, fialky v trávě, kočičky na vrbách. Ráno nás budí ptačí zpěv a dnes už třetí den sluníčko. Peřiny venku větrají a večer se v nich krásně usíná. Vzduch voní a nikomu se nechce sedět doma.
Dělání úkolů, cvičení na flétnu, kroužky... to vše se dělalo mnohem lépe, když byla v pět hodin tma, venku šedivo a sychravo. Nechce se mě a mnohonásobně víc se nechce šestiletému dítěti. Sednout si doma na zadek, když venku svítí sluníčko a už beztak prosedělo celé dopoledne je téměř nadlický výkon.
Kárat nebo nechat být? To je otázka.

Letos jsem měla pěkné Velikonoce. Poklidné.
V neděli Mirek upletl pomlázku z čerstvých vrbových proutků a já obarvila vajíčka.
V pondělí ráno Jolanka s mapkou v ruce hledala sladkůstky. Potom jsem pomlázku ozdobila pentličkami a Mirek s dětmi vyrazil na koledu. Zatímco byli pryč, zadělala jsem na svůj letos třetí mazanec a doufala, že se konečně podaří :)
První sezobaly slepice a druhý slepicím na tajňačku sežrala Miki. Třetí... se konečně povedl! Úsilí se vyplatilo, musím si ho pochválit. Odpoledne jsem s Jolankou a Josífkem vyrazila na Sedlickou pouť. Chodím tam snad už od svých 18... Bylo krásně.
Mirek takovou pohodu asi neměl. Pustil se s bráchou do úklidu dvorka a to ve velkém stylu. Jsou toho 4 tatry sutě... 

Domácí vajíčka a slivovička pro koledníky