Sýr bude.

Minulý rok se toho hodně stalo.
To nejdůležitější bude asi to, že jsme se rozrostli jak my tak i naše stádečko.
My v prosinci, o chlapečka Josífka.
Stádečko už v září, o beránka Vendelína.

Míra chodil a kroutil nad ním hlavou... vždyť on vůbec neskáče!
Jenže...Vendelínek se činil.
A jeho zásluhou a samozřejmě i zásluhou naší úžasné Bertičky bude sýr i letos.
Včera se nám totiž narodily dvě krásné jehničky. Mají se čile k světu a maminka se o ně vzorně stará.
Je krásné poslouchat, jak si se svými dětmi povídá, něžně jim brumlá. Jen se ozvou, už je u nich, oňuchává je a kontroluje jestli je vše v pořádku.

Velkou změnu vzalo na vědomí i celé stádečko. Drží se v uctivé vzdálenosti a čeká, až Bertička dovolí... I v dnešním deštivém dni se ostatní zdržují raději venku a Bertičku s jejími miminky nechávají v klidu a schované pod střechou.

Dělají, co je třeba a neptají se, proč já? Moudrost a dokonalost přírody je nekonečná.
Máme velkou radost.