pátek 18. ledna 2019

Rok se s rokem sešel...

Naposledy jsem si k psaní sedla před téměř rokem... čas je vzácné zboží... :)
A jaký tedy byl ten rok?
Úžasný s překvapením na závěr.


Nejvíc nás všechny asi vloni poznamenalo hrozné sucho.
Nemám na mysli rezavý trávník, vlastně zbytky trávníku, co nás píchaly do nohou, ale ohromné sucho, které vytáhlo vodu z naší studně a způsobilo, že nebyla pražádná pastva ani seno.
Všechno se začalo ukazovat hrozně brzy.
Ovečky jsme vyhnali na pastvu v polovině dubna. V polovině května už tráva nestíhala dorůstat a tak nezbylo nic jiného, než sáhnout do rezerv a začít na pastvu vozit seno. V květnu!
Od té doby jsme seno na pastvu vozili neustále.
Nepršelo a tráva nerostla.
V červenci došly staré zásoby sena a museli jsme začít zkrmovat seno nové.
Trávy bylo málo, byla řiďounká, sena bylo polovic než předchozí rok a bylo také nijaké. Bylo jisté, že bez sena z cizích zdrojů zimu nezvládneme.

Nedostatek zelené pastvy způsobil i nedostatek mléka. Mirek domů nosil polovinu toho, co jsme očekávali. Jehňátka bez zeleného pomalinku rostla.

Voda, voda, voda...

Zdálo by se, že už toho i tak bylo dost ...., ale ne.
V červnu jsme začali mít doma problémy s vodou. Hladina vody ve studni, kterou sdílíme ještě s dalšími třemi domácnostmi, klesla z jarních 90cm na 60cm. Občas nám vypnulo čerpadlo pro nedostatek.
Vodu pro zvířata jsme začali čepovat denně u babiček. Jednou tam a podruhé tam. Ještě že je nás tu tolik. Na přelomu července a srpna na nás čerpadlo definitivně vyplázlo jazyk a voda netekla. Ze 60 cm klesla hladina ve studni na pouhých 40cm.
Jsme bez vody.
V létě se to zdá jako bojovka. Připadáme si jako na táboře.
V kuchyni stojí neustále 2 10-ti litrové kýble s pitnou vodou, které nosíme od rodičů. Vodu na splachování čepujeme ze 7-tisícilitrové nádrže, kam jsme celou zimu a jaro chytali dešťovku.

Kýble, kýble, kýble...

Venku máme lavorek na mytí rukou, vodu vyléváme k zoufalým keříkům. Nádobí umývám ve škopíčku a vodu také vylévám ven. Ekologické mycí prostředky se vyplácejí.

Ještěže v létě nenosíme tolik oblečení. Pereme u babičky. Ale zase se v létě dost potíte. Koupeme se také u babičky.

Logistika, logistika, logistika...

Neustále něco někam stěhujeme.

No, ale začíná přituhovat. Konec října a voda stále neteče. Už alespoň občas zaprší.
Když zaprší, voda nateče.
Když teče pár hodin voda, lítám po domě jak splašená a snažím se umýt co se dá, vytírám, drbu záchody. Občas se podařilo, že voda vydržela i do večerní sprchy, rychlé sprchy...

No, ještě víc přituhuje. Vlastně už mrzne. V listopadu voda stále neteče. Štve mě to.
Vzpomínám na to, jak jsem vyrůstala v malé domku bez koupelny a záchodku. Záchod jsme měli suchý na dvoře a koupali jsme se všichni jednou za týden v neděli. Podotýkám, že v jedné vodě od nejmenšího po největšího. Jinak jsme se umývali v kuchyni v lavorku ve vodě ohřáté na kamnech...
Je čas to začít aplikovat znovu.

Dřív bych nesnesla, že se každý den neosprchuji.
Už mi to nevadí.
Koupu se jen když potřebuji umýt vlasy.
Děti beru s sebou, ale vždycky smlouvají, že do vany teda nejdou.
Asi shnijí zaživa.
Je jim to jedno.
A mě je to asi taky už jedno.

Je leden a voda stále neteče.
Je mi to jedno.
V mém životě si kýble našly své jisté místo.

Život se ale nezastaví jen proto, že z kohoutku neteče voda ;)

Děti si třeba nikdy nenechají zkazit náladu nějakými hloupými malichernostmi z dospěláckého života. Proč taky.
Nejvíc s dětmi miluji léto. Všichni jsme neustále venku a netrápí nás žádné povinnosti, které by nás honily brzo domů (ranní vstávání) anebo zdržovali dlouho doma (domácí úkoly).
Léto je prostě nejvíc nej a je úplně fuk, že v létě je nejvíc práce. Když si ji můžeme společně náležitě vychutnat, proč by nám taky měla vadit? Asi nikdy v životě jsem neměla chuť jen tak... sedět. No... prostě nikdy. Unudila bych se k smrti.
A léto!
To je jízda!



Mléka jsme sice měli malinko, ale zato jsme měli chuť trochu experimentovat.
Ke klasice čerstvého sýra a ovčí bryzy a ricotty tak přibyly novinky.
Naučila jsem se pařené sýry. Zamilovali jsme si ovčí mozzarellu a ochucené nitě večer k vínu.
A několikrát za sezonu jsme vyzkoušeli polotvrdého Jacka.

Ovčí mozzarella

Ochucené nitě k našemu večernímu vínu

2-kilový Jack, 2 měsíce starý
Zahrádku jsme kropili dešťovkou. 
Té jsme měli, díky bohu, díky starým nevyužitým podzemním nádržím dost.
A mohli jsme si tak užívat hojnosti, která letos byla ohromná. 
Překvapovalo mě, jak obsypané byly stromy jabloní, hrušní, švestky... o ty se nikdo nestaral a všude byla taková úroda! 
Jediné, co se letos na zahrádce nepovedlo, byly brambory. K tomu suchu, co brambory nerady, nám navíc do pole opakovaně vpadli ovce o bramborové hrobečky srovnali se zemí.


To nebyla myš... to děti mi to kradou pod rukama :)





V obchůdku na Rynku jsme v říjnu oslavili rok.
Měli jsme od začátku jasnou představu, že by to měl být tak trochu výjimečný den. A snažili jsme se s Jíťou, aby byl. Rozhodli jsme se pozvat naše nejbližší dodavatele a umožnit jim, setkat se s našimi a vlastně také jejich zákazníky. 
Nikdo nám neodmítl. Všichni, koho jsme oslovili, dorazili. A to bylo krásné.
Ale nebylo to nejvíc nejkrásnější.
Nejvíc nejkrásnější bylo, že přišli právě i ti naši zákazníci. 
Za ten rok už vlastně naši přátelé. 
S celou řadou z nich jsme si potykali. 
Při nákupech probíráme možné i nemožné. Radíme a sbíráme rozumy od nich. 

Takže na naší oslavu přišlo spousta přátel. 
Jsem dojatá i teď, v lednu. 
Dokonce jsme dostali i narozeninový dort a také lahvinku (s jablečným moštem ;). 
Byl to opravdu ten nejhezčí den v obchůdku.
Nebyl to ten první, otvírací, ale právě ten první narozeninový. 






Ke konci roku jsem hodila kotvu.
Všechno se zastavilo. 
Tedy ono se samozřejmě nic nezastavilo, ale já jsem ze všeho zcela a záměrně vypadla.
(Ještěže u nás Ježíšek nakupuje už v srpnu, protože nesnáší nakoupit "něco" na poslední chvíli).
V listopadu jsme zjistili, že v červenci k nám přiletí čáp.

Bylo to trochu překvapení.
Miminko jsme už neplánovali.
Ale znáte to: "Chcete-li Pána Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech."

Jedna známá mi gratulovala a s úsměvem mi řekla, že je to děťátko lásky. A víte co? Opravdu to tak je. Dnes jsou děti vymodlené a děti plánované, ale kolik z nich je opravdu jen dílo lásky?
Ten náš letňáček určitě ano.
Těším se ....a představte si, ještě víc Mirek.













2 komentáře:

  1. To je tak krásné čtení! Přeju jen to neeej v novém roce a ať se všechno jen daří!!!!

    OdpovědětVymazat

Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)