středa 10. ledna 2018

Víme proč to děláme...

Nedávno se v našem obchůdku zastavila známá. Nešla apriori tam, ale za mnou.
Našla mě v obchůdku a nesměle tam nakoukla. Když jsem jí pozvala dál, vstoupila rozpačitě a když jsem jí ještě navíc vyzvala, aby se klidně porozhlédla, už vážně poděšeně odpověděla něco v tom smyslu, že děkuje, ale že oni žijí normálně ... :)
Pobavilo mě to... a také inspirovalo.

Jíťa a já...
My nejsme šílené bioženy, anebo spíš divoženy :)
K tomu, co děláme máme důvod...
...stejně jako celá řada skvělých lidí, které jsme za čtvrt rok, kdy funguje náš Bezobalu z Rynku, mohly potkat a poznat.

Pro většinu lidí je dost nepochopitelné, že existuje někdo, kdo si dobrovolně, ...ba dokonce záměrně :)..., chce v době absolutního dostatku a pohodlí komplikovat život hledáním, sháněním, šitím látkových pytlíků, používáním látkových plínek, taháním dětí v šátcích, chozením bosky, odmítáním masa anebo očkování, domácím vzděláváním svých dětí a kdo ví čím ještě...
Hovoří o takových lidech jako o bioženách, podivínech a říkají, že neví co roupama dělat... :)
Všichni ti "cvoci", ke kterým se hrdě přidávám, ale pro to, co dělají mají většinou opravdu rozumné důvody...

Jak jsem na tom já?
Vidím to tak, že nejde o to, dělat vše a za každou cenu jinak, jde o to rozumět smyslu toho, pro co se rozhodneme a dělat to tak přirozeně a jednoduše, jak jen to jde.
Obě mé děti nosily látkové plínky, protože dnes je to "sranda" a když zvážíte více než půl tuny vyprodukovaného odpadu na jedno dítě na plenkové období... v porovnání s tou trochou starosti o látkové plínky... Měli jsme jednoduché pleny a jednobarevné kalhotky a nikdy jsem neměla potřebu chlubit se super novinkou v plenkové "stáji".
Josífka jsem hodně nosila. Kočárek byl téměř nadbytečný. Já i miminko jsme byli moc, moc spokojení. Občas to bylo sice fyzicky trochu náročnější, ale to je tlačení kočáru v terénu také... :)
Nekonvenčně, bez chemie si pěstujeme vlastní zeleninu včetně brambor, v létě máme vlastní ovčí sýr, na podzim pak jehněčí maso, máme vlastní vajíčka a králičí maso, v zimě si od známého přivážíme prasátko a děláme si zabijačku, hovězí kupujeme dvakrát za rok od jiných známých z domácí porážky. Doma pečeme buchty a občas chléb, pro jablíčka jezdíme do sadu. V létě sbíráme kdeco, včetně bylinek. Hodně zavařuji, dělám sirupy a spoustu marmelád. Moje rodina je miluje :) No je to práce, ale nás to baví. Mám vždycky velikou radost z toho, když odnáším další várku čehokoliv k uskladnění do sklepa, anebo když rodině ke snídani nabídnu sýr, který při výrobě prošel jen našima rukama... Moc se to nedá popsat.
Prostě je to radost.

A ono přece stačí, když je to takhle jednoduché :)

Od jara do podzimu není moc důvod chodit do supermarketu a když, tak jen pro trvanlivé potraviny. Dlouho mě zlobilo, kolik si domů ze supermarketu přináším nadbytečného odpadu. Když jsem potraviny vybalila a uskladnila do nádob pro ně určených, zbyla mi hromada plastu a kartonu... až moc na to, kolik jsem si domů vlastně přinesla těch potravin...

Napadlo vás někdy, jak je jednorázový obal zbytečný a nezbytný zároveň?
V první řadě někdo něco vyrobí a potřebuje "to" zabalit. Potřebuje "to" dobře zabalit. Aby se "to" prodalo. Protože "to" už je mnohokrát vymyšlené, tak kdo by "to" ještě mohl kupovat? Ale když "to" bude dobře zabalené...?!
Obal...
Musí se vymyslet.
Musí se to zaplatit.
Musí se z něčeho vyrobit.
Musí se to zaplatit.
Musí ho někdo vyrobit.
Musí se to zaplatit.
Musí se levně vyrobit.
Aby se nemuselo tolik zaplatit... a dost tak zůstalo.
Je levný a ... jedovatý.
Někdo za to zaplatí.
Je pěkný a je dost velký aby byl vidět... i když v něm nic moc není, klame.
Někdo to zaplatí.
Doma už je zbytečný.
Dosloužil.
Svoz odpadu.
Někdo to zaplatí.
Třídírna odpadu?
Někdo to zaplatí.
Recyklace?
Někdo to zaplatí.
Spalovna?
Někdo to zaplatí.
Skládka?

Někdo za to celé zaplatí...
...pravděpodobně už naše DĚTI...



Bezobalu mě tak dává absolutní smysl.
Pokud to dává smysl i vám, můžete se přidat... a žít "nenormálně" s námi :)

Hezký večer z Rynku.



2 komentáře:

  1. MILÁ VERUNKO,
    moc ráda čtu vaše komentáře z vaší rodinné farmy a vždy se u nich moc bavím-třeba ta o Mirkovi a úklidu(mohu vám ale říci,že i já doma něco podobného vlastním-chichci).ale dnes mi po přečtení bylo smutno,já vyrostla na takovém malinkém statku,dnes už jsem ale 36 let pražačka a přesto úcta k přírodě a tradicím ve mě zůstala.je mi moc smutno,že lidé přestali vnímat krásu a již téměř 30 let se upírají k americkému konzumnímu životu,i já mnohdy sklízím ve FE posměch za shánění domácích produktů a podporu malých,ale našich farmářů.na tyto blbečky se snažím povznést a tradice i doma tvrdě udržuji,to,že ve městech jsou lidé blbečkové ,kteří trávi čas u PC a hangárech ...,ale to že i k vám se dostane toto...,je mi smutno z toho,že si lidé nechali vsugerovat smysl života,- teďžiji já a pak už nás to nezajímá...,setkala jsem se i s lidmi,kteří si sednou do svých letadel a zaletí si jen tak na véču do Vídně..to je dle mého konečná,za to zaplatíme bohužel ale všichni,asi jako lidstvo jsme nepoučitelní,vím,že to jednotlivci nezvátí,ale alespoň se na sebe budeme moci podívat a nestydět se za sebe.Verunko,moc vám držím pěstičky,přeji šťastné a slunečné dny a krásno. mějte se Irčí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Irčo děkujme moc za názor... bude to znít jako klišé, ale fakt je, že změna začíná v každém z nás a když dokážeme udělat alespoň to, že budeme dobrým příkladem svým dětem a lidem kolem nás, těm, kteří o to stojí, bude mít náš život smysl. Povrchní zůstane povrchní a tam, kde to nejde od srdce... Mějte se dobře :) A děkujeme za věrnost, jsme moc vděční.

      Vymazat

Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)