středa 26. července 2017

Psí smečka.

Včera jsem vzpomínala na Miki.
Byl to právě rok, co od nás odešla a já bych nikdy nevěřila, jak nám na tom dvoře bude chybět. Člověk to tak běžně nevnímá, sotva si vzpomene, protože přítomnost je tak neodbytná... díky Bohu.
Ale když se zastavíme a věnujeme vzpomínku... mě se vtlačily do očí slzy.
Miki byla poklad, vzácná, trpělivá, hodná, věrná, vděčná, hravá a uměla krásně psí oči.

Včera jsme byli na dvoře, já jsem rozdělala pytlík psích pamlsků a podala ho Josífkovi. Lovil prstíky malé kousky pamlsků a rozdával je mlsné smečce.


Panky, rezavý kříženec a "pán" dvora je prudký, neodbytný, všude musí být první a všechno je jeho. Josífek si pytlík bránil, takže mu do něj Panky nos nestrčil, ale mockrát se o to pokusil. Nakonec Jozka vymyslel způsob, jak se ho vždy na chvilku zbavit. Když vylovil dobrotu hodil jí jak nejdál uměl a Panky vystartoval. Uvolnil tak místo pro další dva mlsné jazýčky...
Cilly a Ema vyčkávaly, skoro by se dalo říct, že vychovaně :)
Když se snažím rozdělit pejskům třeba zbytky z grilu, Ema speciálně by mi ukousla prsty, proto jsem zůstala stát s podivem, když jsem viděla, jak jemně a něžně si brala dobroty z Josífkovi ručky.


Jak tam ta naše psiska společně baštila a Josífek z toho měl radost, najednou jsem cítila, že tam někdo chybí, naše laskavá Miki. Její psí oči sledující ručičku našeho malého syna, šmátrající v pytlíčku a potom hypnotizující laskominku v jeho prstících, připravená jí na výzvu ulovit a zbaštit.
Miki, je škoda, že tě náš Jozífek nemohl blíž poznat. Vzpomínáme na tebe.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)