neděle 14. května 2017

Popelka.

V sobotu večer jsme se vypravili na pravý domácí ples a musím říct, že po těch týdnech a měsících v teplácích jsem si připadala jako nefalšovaná Popelka...



Odpoledne jsme slavili babiččiny 80-tiny. Z oslavy jsme spěchali nakrmit havěť a Mirek podojit.Měli jsme na spěch, ale i přes to se spustil déšť než jsme to všechno stihli. Mě už zbývaly jen slepice, ale krmit slepice v dešti s vyfoukanou hlavou? Ani nápad. Zavřela jsem se domů, malovala si na obličej slavnostní ksichtík a čekala na Mirka až dorazí od ovcí.
Netrvalo to dlouho, když vrazil do předsíně. Cedila z něj voda, byl úplně nažmach...
A v tom se Popelka usmála a povídá svému princi... ještě než se převlékneš drahý, dojdi prosím ke slepicím, začalo pršet a já nechtěla zmoknout... Na to se princ na Popelku blahosklonně usmál a zatímco mu z nosu kapala jedna kapička za druhou, vypochodoval zpátky do deště.
Došperkovala jsem se v koupelně, namazala si pořádně ruce a vykráčela směr kuchyň. Zazvonil telefon. Volala kamarádka, na minutu přesně... Tak a teď to buď nestíhá anebo máme průšvih, protože já byla ještě v negližé a Mirek promočený na kost u slepic... Hladím telefon pravým, pak levým ukazovákem, trpělivě, pak už docela vztekle, ale on si stále vyzvání. Blbne a já mám ještě navíc ty mastný ruce... Napadla mě spásná myšlenka a telefon zvedám palcem u nohy. Super!
Průšvih máme my. Jsou tu. Pozvala jsem kamarádku s mužem dál, nabídla víno a s povzbudivým "už se jen obleču" jsem vyběhla do patra.
Protože jsem byla jen "jako" Popelka, musela jsem bohužel šaty vylovit ze skříně a ty jediné které mám, jsou ještě z "minulého" života. Z toho před posledním těhotenstvím a ještě daleko dříve.
Tzn.: nejsou tak úplně in a navíc těžko se mi do nich dostává. Musela jsem vyzkoušet troje a i přes to se mi ne úplně dobře dýchalo... Tak toho jsem se nenadála.
Nasadila jsem si úsměv. Usmívat se a dělat, že to tak má být, to je převzaté know how :) Prostě "krev a mlíko" a to skoro doslova :D
Vyrazili jsme skoro o půl hodiny později.
Ne proto, že by nám skutečně nějak hodně dlouho trvalo se dostrojit, ale protože jsme museli vyklidit auto... alespoň jedno.

Ples byl ..."domácí".
Hudba byla super. Protančila jsem se svým princem skoro celý večer. Vzpomněli jsme na hodiny tance a silně motivováni ostatními tanečníky jsme si zatančili polku, valčík, rumbu, sambu, chachu, blues i "zášlap", nebo-li jive! Fantazie! Můj princ mě tahal od stolu natěšený na tanec. Krása!
Shlédli jsme celou řadu milých výstupů a pobavili se komentáři Simony Babčákové. Zlatý hřeb večera: kankán!
Na tombolu jsme si měli přinést batoh :)

Jediné, co mě skutečně trochu mrzelo a mrzí, že sál byl poloprázdný.
Měla bych být vlastně ráda, protože na nás zbylo víc výher a víc místa na sále, ale nemůžu si pomoct. Je mi líto, když někdo do něčeho vloží tolik energie, jako třeba organizátoři tohoto plesu a "fanoušci" si nenajdou čas, aby je přišli na místě podpořit... Je to z lenosti? Z předstíraného zájmu? Z nedostatku zájmu? Je mi to vždycky líto.
Ale asi by nemuselo, protože organizátoři si ples vážně skvěle užívali... :)

A pak Popelka oznámila, že by ráda domů... byla právě půlnoc.
Probdělé noci a pocit odpovědnosti z ranních povinností si vybrali svou daň. Kde že ty loňské sněhy jsou, když jsme se z plesů vraceli až k ránu? :D


Žádné komentáře:

Okomentovat

Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)