Obdarovaná.

Tento týden bylo Veroniky.
V úterý jsem upekla buchtu. Gratulanti dorazili odpoledne, udělali obligátní špalír a přáli zdraví. Dostala jsem kytičky a čokoládu. Sedli jsme si, popovídali, vypili čaj, dali si buchtu a dortíky, které přinesla babička. Bylo to fajn. Jsem moc ráda, že si na mě vzpomněli.
Ale moje oslava, ta byla ve skutečnosti jindy, jinde a úplně jinak... :)

Slavnost první:
V pondělí jsem dostala krásný dárek od Jolanky. Už jsem psala, jak moc jsem si užila naší "domácí" školu a vlastně celý den. Bylo mi blaženě a největší zásluhu na tom měla právě ona. Byla jsem ten den skutečně, opravdově, absolutně šťastná!

Slavnost druhá:
V úterý mi věnoval jeden z nejkrásnějších dárků Josífek.
Znáte ty chvíle, kdy se stane něco, na co hrozně dlouho čekáte a moc se na to těšíte a pak, když se to stane, zkoprněle zíráte, nemůžete se zmoct vůbec na nic a protože to trvalo jen dvě, tři vteřinky, musíte v duchu přesvědčit sami sebe, že se to opravdu spalo, že se vám to nezdálo?
Josífek udělal v úterý své první samostatné krůčky.
A já, když jsem procitla, propadla jsem naprosté eufórii.

Slavnost třetí:
Ve čtvrtek odpoledne si babička odvezla obě děti a mě tak věnovala hodinku a půl času, kdy jsem nemusela odpovídat na žádné otázky, být neustále ve střehu, podávat pití nebo utírat oslintanou bradičku..., času, který jsem mohla strávit jenom se svým mužem... slavnost čtvrtá...

Ty nejlepší dárky nepřicházejí ve chvíli, kdy se to očekává a překvapivě... nestojí ani korunu :)
Mám nádhernou rodinu. Díky ní jsem skutečně obdarovaná každičký den, díky ní se každý všední den stává slavností. Jsem vděčná.