Na procházku, na sáně!

Už se zdálo, že nám sníh nadobro zmizí. Ale nezmizel. Vydržel. A my si můžeme užívat další zasněžený víkend :) Mirek nás vzal sáňkovat do úvozu a na procházku do údolí.
Pravda, že sněhu není dost ani na to, aby schoval vysokou trávu, ale na sáních to úvozem krásně svištělo.

Josífek nechtěl ani slyšet, že půjdeme domů. Sníh ho tolik bavil! Nemohl uvěřit, že jsme ho konečně pustili také na zem. Byl absolutně šťastný a dával to najevo celým tělem. Ovšem také dával celým tělem najevo, jak ho štveme, když ho zvedáme a odnášíme... slzy jako hrášky se mu kouleli po tvářích a řval, jako by ho na nože brali. Jedinou naší záchranou byl děda, který přijel traktorem štěpkovat. Protože TRAKTOR je lék na všechny bolístky :)

Tam, kde je v létě nepropustná houština, tam se teď krásně ťapalo. V údolí jsme zahlédli nádherně bílou volavku. Vyrušili jsme jí v nějaké práci v potoce. Byla celá bílá a překvapilo nás i její rozpětí. Na břehu potoka jsme našli její stopy otisknuté ve sněhu, čtyři prsty: tři dopředu, jeden dozadu, stopa byla velká jak dlaň. 

Doma mi to nedalo a na Wikipedii jsem zjistila, že na rozdíl od volavky popelavé se v Čechách vyskytuje maximálně 65 jedinců volavky bílé a hnízdí zde nejvíce jeden pár. Je přísně chráněna jako silně ohrožený druh. Kdo ví, co pohledávala u nás v údolí. Máme radost, že jsme mohli zahlédnout takovou vzácnost!

Hezký zbytek neděle a pohodový vstup do nového týdne.