Dnes jsem zjistila, jak nepozorná jsem byla, když jsem četla a rozpočítávala dávkování příkrmu pro naše beránky. Na místo g (suchého mléka) jsem prostě předpokládala ml (tekutiny k podání). Takže naše jehňátka dostávají denně o polovinu menší dávku, než jakou by měla vypít.
Vždycky, když jsme šli krmit, nabídli jsme nejprve Matějovi. Ten je daleko větší, razantnější a průbojnější. Když nedostal jako první, nebylo možné Kubu nakrmit. Ovšem s tím jak sílil a rostl už nebylo možné nakrmit Kubu ani když už Matěj svou dávku vypil. Prostě měl ještě stále hlad.
To co jsme mu nabídli bylo tak akorát, jak se říká "na ucpání dírky v zubu".
Moje chyba.
Takže milý Matěj, brácha - nebrácha, útočil neúprosně i na Kubovu lahvičku. Snad by nám skočil až na hlavu. Bylo mu jedno, že brácha má také hlad.
Neprůbojný Kuba se s úplně jinou váhovou kategorií nemohl a ani nechtěl rovnat. Uklízel se do ústraní a hladový sám dobrovolně lahvičku opouštěl.
 |
| tak krmíme my :-) |
Poprvé to bylo, když se přihlásil a chtěl na svět. Sám by se nenarodil. Mirek tehdy zachránil jeho, jeho bráchu i maminku Bečku.
Podruhé pak, když jsme nasadili umělou výživu. Bez ní by obě jehňátka už nebyly.
A potřetí, když ho, na rozdíl od přírody, upřednostníme.
Porušili jsme přírodní zákon přirozeného výběru. Je to nutné, je to naše obživa. Snad právě k tomu jsme obdařeni rozumem, abychom citlivě mohli měnit to, co je dané.
Jen aby se ve společnosti úplně nevytratila ta část o citu. Měnit co je, necitlivě a nezodpovědně, by měl být smrtelný hřích.
 |
| včera se Bečka s beránky vrátila z "porodnice" |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)